pic

Číňané nás podvedli, továrnu postavíme s jinými investory, říká český vědec, který se chystá vyrábět převratný typ baterie

Mapka Cínovec Geomet

Vynálezce nového typu baterie, vědec Jan Procházka, prožívá překotnou dobu. V říjnu oznámila jeho firma výstavbu nové továrny, brzy nato dostal vyznamenání od prezidenta a nedávno se vrátil z USA, kde založil pobočku své firmy. "S Číňany, o kterých jsme přesvědčeni, že nás podvedli, spolupráce nevyšla. Továrnu ale příští rok dostavíme s pomocí jiných investorů," říká.

V říjnu jste dostal od prezidenta medaili Za zásluhy 1. stupně. Za co to bylo? Za patent vaší baterie?Bylo to za vývoj nátěru FN Nano, který díky fotokatalýze, tedy reakci s dopadajícím světlem, ničí nečistoty a brání fasádu i vnitřní prostory proti růstu řas a plísní. Plus samozřejmě za patent baterie i zásluhy ve vědě obecně.

Překvapila vás kancelář prezidenta svým výběrem?
Byla to taková tajemná medaile. Od Senátu jsem dostal měsíc předtím ocenění za přínos mezinárodní vědě, to bylo jasné, ale prezident nás napínal. Někdo mi z Hradu zavolal a zeptal se mě, jestli bych byl ochoten přijít 28. října a jestli bych přijal z rukou prezidenta medaili. Já mu odpověděl, že jestli si prezident všiml mé práce, tak mě to velice těší a určitě přijdu. Kterou medaili a za co bych měl dostat, jsem se ale dozvěděl až při samotném ceremoniálu, ale to tam nevěděl nikdo, ani Martina Sáblíková.

O vaší baterii se píše často, ale jakým způsobem vlastně působí ten nátěr?
Přeměňuje energii světla na silný čisticí efekt, chrání povrchy před usazováním mikroorganismů a čistí vzduch od patogenů a jiných znečistění. Je to opravdu světový unikát vyvinutý českou společností Advanced Materials, která nátěry vyrábí v Česku a USA, částečně je i sama prodává. Existuje pro ně globální trh, osobně nátěr považuju za extrémně důležitý vynález, možná větší než baterie, která je v podstatě specifikum. Může každému, v jakýchkoliv prostorách, doma, v nemocnici, ve fabrice, vylepšit vzduch, snížit nemocnost, alergie.

Jak jste se k fotokatalýze vůbec dostal? O vás se ví zejména díky baterii.
Tahle práce začala ještě dávno před baterkou. Vyrostl jsem v nanotechnologiích na oxidu titaničitém, léta jsem pracoval pro americkou společnost Altairnano a tam jsme nanočástice vyráběli. Sledoval jsem neúspěšné pokusy různých velkých barvářských firem o vývoj takového nátěru. Jenže to vždy skončilo na tom, že nanočástice obalilo pojivo a bylo po fotokatalýze. Bylo třeba najít pojivo, které naopak ten povrch nanočástic vytlačí nahoru, a to se nám povedlo.

Nanomateriály jste uplatnil i ve svém patentu baterie. V říjnu zástupci vaší firmy HE3DA poklepali na základní kámen stavby továrny na její výrobu v Horní Suché. Zatím se ale nezdá, že by se na pozemku stavělo.
Srovnal se terén a dělají pilíře základů. Doufali jsme, že do konce roku budeme mít základovou desku, což se asi nestihne, ale na jaře bude.

A odkdy počítáte s výrobou? Před dvěma měsíci oznámený plán hovořil nejpozději o konci roku 2019.
Záleží na tom, jak rychle půjde stavba, a samozřejmě na investicích, protože my celou tu potřebnou částku ještě nemáme. Máme zatím jen menší část.

Kolik chcete celkem prostavět?
180 milionů dolarů (skoro čtyři miliardy korun, pozn. red.).

Vaši investoři budou podle informací, které jste sdělili v říjnu, sdružení ve fondu s názvem Battery Unite. Kdo to je? Na stránkách firmy jsou jen velmi kusé údaje, základní jmění podniku je 200 tisíc korun.
To jsou drobní investoři, kteří nemají na to, aby si koupili třeba desetiprocentní podíl firmy. Celkově by měl tento fond kvalifikovaných investorů získat zhruba deset procent společnosti, která bude baterku vyrábět. Další podíly ve výši deseti procent by měli získat větší investoři, i zahraniční.

A kteří to jsou?
Zatím máme dva významné finanční investory, jednoho zahraničního a druhého tuzemského, s nimi už jsou uzavřené rámcové smlouvy. Jednáme ale i s dalšími.

Jména prozradíte?
To zatím nejde.

Vy ale už baterky poloprovozně vyrábíte ve svých prostorách na robotické lince v Letňanech. Kolik denně?
Jeden až tři kusy.

A kde končí? Už někde slouží, prodáváte je?
Různí partneři už by po nás chtěli kapacitu megawatthodin, ale to ještě bohužel nejsme schopni. Začali jsme z už vyrobených baterek montovat domácí úložiště, ale v zásadě jsou naše baterie pořád prototypy. Stále ladíme linku, navíc to ještě nejsou certifikované výrobky, k certifikaci přistoupíme až před rozjetím masové výroby v Horní Suché. Do té doby se nám ji nevyplatí podstupovat, je to přece jen nákladné. Využíváme tedy baterie zejména pro vlastní testování.

Takže prodej žádný?
Dokud není stoprocentně jasné, jak bude produkt vypadat, tak neprodáváme. Víme určitě, že to bude jedna kilowatthodina, ale zřejmě ještě přijdou designové změny. To, co nyní vyrábíme, je výborné na ověření linky, robotů, softwaru, máme přesnou představu, co baterka umí a dělá.

Jako laikovi mi přijde, že to trvá docela dlouho. Nezasvěcený by asi čekal, že nějaký produkt, který budete schopni nabídnout a prodat, už bude po těch letech existovat. V čem to vázne?
Poslali jsme baterii na testování podle norem TÜV (německé sdružení organizací zabývajících se testováním výrobků z hlediska ochrany lidí a životního prostředí, pozn. red.) a tam si vymýšlejí nejrůznější věci, neustále se to prodražuje. A my proto přemýšlíme, jestli potřebujeme certifikát na baterii, kterou třeba nebudeme používat. Protože když ji předesignujeme, budeme to stejně muset dělat znovu. Navíc nám z linky vychází cena baterie na 840 eur na kilowatthodinu, což je cena, se kterou nelze konkurovat. Během malovýroby máme dražší materiál, obsluhu, všechno. Navíc když po nás chtějí třeba majitelé solárních elektráren dvougigawatthodinové úložiště, při výrobě v průměru dvou baterek denně bychom tím strávili více než rok.

Kdybych měl na svém rodinném domě na střeše solární panel, jak velké úložiště bych potřeboval?
Deset kilowatthodin. Deset našich baterií.

Mohl byste ještě vysvětlit svůj rozchod s čínským investorem? Objevila se neuvěřitelná historka o jednom členovi čínské delegace, který se vám měl pokusit odcizit jakýsi černý prášek, prý vzorek cenného patentovaného materiálu.
To pro nás bylo velké poučení. Číňany jsme − naštěstí až na katodový prášek a separátor, obojí z nanomateriálu − bohužel nechali nahlédnout do všeho. A dnes jsme přesvědčeni, že jim nešlo o nic jiného než o krádež našeho patentu. Oni měli podle původně podepsané dohody zainvestovat rozjezd výroby a dostat za to 49procentní podíl ve firmě. Ze svých závazků ale splnili jen to, že zaplatili nevratnou zálohu pět milionů eur, a když jsme je do všeho zasvětili, tak na nás najednou, úplně nečekaně, podali žalobu a požadovali její vrácení.

Na ty peníze opravdu nemají nárok?
Podle nás určitě ne, je to sepsáno ve smlouvě, ale o tom bude nejspíš rozhodovat soud.

A co ten prášek?
Už jsme nad tím mávli rukou, ale skutečně se to loni v červnu stalo. Jeden člen delegace čínského miliardáře Chu Jüan-pina (v provincii S'-čchuan vlastní několik desítek investičních a v energetice podnikajících firem, pozn. redakce) ve chvíli, kdy jsme s ostatními byli v rohu místnosti, sáhl do boxu pro katodu, rozbil ji a prach z ní si dal do kapsy svých kalhot. Jeden z našich pracovníků si toho ale všiml a upozornil nás. Bylo to velmi trapné, museli jsme mu říct, ať to vysype do koše, což udělal.

Co tím chtěl získat?
Asi si chtěli udělat rozbor, z čeho náš nanomateriál je. To je totiž jediná znalost, která jim chybí, katodový prášek a separátor, jehož kompozici také neznají, to je jediné, co nás chrání. Nakonec jsme se snažili to přejít, nijak právně jsme to neřešili.
Chvíli se pak zdálo, že se nakonec stejně dohodneme a budeme ve spolupráci pokračovat. Pak ale přišla ta nečekaná žaloba a příkaz na zmrazení účtů. Ve chvíli, kdy z due diligence přesně věděli, kolik máme rozinvestováno, jak jsme na tom finančně. Pokusili se nás dostat do platební neschopnosti. Dnes jsme přesvědčení, že to takhle plánovali od samého počátku.

S rizikem, že přijdou o pět milionů eur?
Nejspíš ano.

Takže se teď asi bojíte, že se za nějaký čas objeví vaše baterie vyrobená v Číně.
Nelze to vyloučit. Tahle organizace (CDC, investiční platforma založená v Německu jako dceřiná společnost čínské energetické firmy, pozn. red.) se ale nejspíš nesoustřeďuje na skutečnou výrobu. Podle mě jsou jejím hlavním účelem krádeže intelektuálního vlastnictví kdekoliv po světě.

Tím spíš by tady bylo riziko.
Ale to máte náklady cca dvacet milionů eur a tři až čtyři roky vývoje, aby to zreprodukovali. Takže tam se já nebojím. To není organizace, která by chtěla vyrábět, těm jde o intelektuální vlastnictví.

Tak by ho mohli prodat někomu jinému.
Nevím, jak to měli připravené, nevidím do toho.

Nedávno jste se vrátil ze Spojených států, už tam vznikla vaše pobočka?
Ano, založili jsme tam firmu, máme i podporu nevadské vlády, v lednu jedeme do Las Vegas na největší veletrh se spotřební elektronikou CES, kde budeme mít prezentaci právě společně s vládou státu Nevada. Časem chceme vybudovat továrnu i tam, protože export baterií do Států by byl téměř nemožný, restrikce jsou velké.

Jaký je váš pohled na aféru lithium? Vy jste jedni z potenciálních odběratelů českého lithia.
Je to směšné, to byla jen politická kauza. European Metals, se kterými jsme v kontaktu, samozřejmě získaly zcela legálně všechna povolení a mají podle platných zákonů přednostní právo na těžbu. Jestliže je chce někdo vyhodit ze sedla, je to naprosto špatné a nefér. Podle našeho plánu oni vytěží, udělají koncentrát, který by šel do chemičky, bylo by z toho dvacet až padesát tisíc tun aktivních materiálů, které by šly na zpracování do baterek do Horní Suché. Veškeré lithium by tak vlastně zůstalo v České republice.

Článek si můžete přečíst ZDE